Inscenace Fialky a mejdlíčka je dokumentární divadlo s živým vyprávěním, které nás přenese do světa dětí před šedesáti lety, kde voněly cukrové fialky, na jazyku se rozplývala sladká mejdlíčka, ale zároveň nade vším zářila rudá hvězda. Tři pamětníci vyprávějí skutečné příběhy svého dětství.  

Všechno začalo v divadle Archa dokumentární inscenací Boys and Girls, která vznikla ve spolupráci se seniory a dětmi školního věku. Tehdy se Tereza Durdilová v divadelním ateliéru pro seniory setkala s Alenou Laufrovou a Renatou Válovou. Dostaly se ke vzpomínkám na dětství, které obě prožily v padesátých a šedesátých letech. Terezu nadchla nejen bezprostřednost jejich vzpomínek, ale i kontrasty v nich obsažené. Jedna byla dcerou statkáře, druhá měla otce přesvědčeného komunistu působícího na ministerstvu zahraničí. K vypravěčkám se posléze přidal ještě Jindřich Synek, který pod vlivem uvěznění svého otce v 50. letech vnesl do inscenace úvahy nad tím, kdo je zrádce a kdo hrdina.  

V inscenaci přibližujeme dětem dobu prostřednictvím dokumentárních materiálů, jako je ilustrovaný Alenin deník, který celé představení provází. Unikátem je také film natočený Renatiným strýcem mezi lety 1946 – 53. Prostřednictvím loutek, vyrobených po vzoru dřevěných malovaných hraček, prožijeme První máj, školní brigádu na sběr amerického brouka či pohřeb K. Gottwalda. 

Inscenace Fialky a mejdlíčka chce pomoci tomu, aby se vzpomínky na každodenní absurdity všedního dne 50. let dostaly k dalším generacím. Zejména napětí a konfrontace mezi soukromým životem a oficiální ideologií, které s nástupem komunismu tak či onak poznamenaly každou rodinu. Proto se snažíme, aby náš pohled nebyl zjednodušující a upozorňoval na mechanismy, které se v dějinách opakují.