SLOVNÍČEK POJMŮ chronologicky dle kapitol
Sarah Bernhardt – (22. října 1844 Paříž – 26. března 1923 Paříž) byla francouzská herečka, jedna z nejvýznamnějších divadelních osobností 19. a počátku 20. století. Její vyobrazení na plakátech Alfonse Muchy bylo v době socialismu velmi rozšířené – plakáty s tvorbou Alfonse Muchy byly jedním z výrazných vývozních artiklů Československé socialistické republiky.
Umakartová deska – umakart je druh laminátu, při jehož výrobě se na sebe vrství několik papírových desek, které zakryje jedna dekorační a následně se na povrch umístí ochranná vrstva. Výroba jednoho kusu zabírá desítky minut. Umakart se tak stal vhodným řešením pro rychlou stavbu panelových domů.
jezeďácké děti – děti pracovníků JZD
kazeťák – Magnetofon (v obecné češtině „magneťák“, „magič“; kotoučový (cívkový) magnetofon „kotoučák“; kazetový magnetofon „kazeťák“) je elektro-mechanický přístroj, který zachycuje informace na podlouhlý pás zmagnetovatelného materiálu, obvykle na speciální magnetofonové pásky.
SNB – Sbor Národní Bezpečnosti – (zkratka SNB, hovorově esenbáci, slovensky Zbor národnej bezpečnosti, ZNB) byl ozbrojený, jednotný, vojensky organizovaný sbor, fungující jako represivní složka výkonné moci v Československu v letech 1947–1991.
Tepna – Tepna Náchod byl textilní podnik v Náchodě, Královéhradeckém kraji. Založen podnikateli židovského původu, během Druhé světové války převeden do německých rukou a po válce znárodněn.
píchačka, odpíchnout – Každý zaměstnanec musel při příchodu do práce projít kolem tzv.docházkových hodin. Měl přiděleno číslo a papírový štítek. Přístroj měl číselník, kterým zaměstnanec otočil a štítek si orazil. Jelikož docházkové hodiny propichovaly do nich vsunutý papír, vžil se u nás pro ně termín píchací hodiny či píchačky..
aranžérka – Výkladní skříně v období socialistického Československa nesloužily jen k propagaci zboží, ale byly též jedním z kanálů politické propagandy a osvěty, vybízející k zdravějšímu životnímu stylu, spořivosti nebo pracovní morálce. Široce založený vzdělávací systém produkoval profesionální aranžéry v učebních oborech a na středních uměleckoprůmyslových i vysokých uměleckých školách. Propagační praxe probíhala v síti aranžérských středisek velkých podniků typu Pramen nebo Český svaz spotřebních družstev; vlastní aranžérny s mnoha zaměstnanci měly i obchodní domy.
SNP – Slovenské Národní Povstání , slovensky Slovenské národné povstanie) bylo ozbrojené vystoupení protifašistických sil na území Slovenska v závěru druhé světové války a představuje jednu ze zásadních a nejvýznamnějších událostí československých dějin.
Velká Říjnová Socialistická Revoluce – Říjnová revoluce, známá též jako bolševická revoluce nebo (podle samotných komunistů) Velká říjnová socialistická revoluce, zkráceně VŘSR či Velký říjen, byla druhá fáze ruské revoluce roku 1917, následující po Únorové revoluci. Krajní levice vedená bolševiky v čele s V. I. Leninem získala moc svržením středově liberální Prozatímní vlády, v níž byla zastoupena jen umírněná levice, zejména socialisté-revolucionáři („eseři“) a sociální demokraté („menševici“). Bolševici, v té době oficiálně nazývaní Sociálně demokratická dělnická strana Ruska (bolševiků), byli přímými předchůdci pozdější Komunistické strany Sovětského svazu. Brzy potlačili své dosavadní levicové spojence, vyhráli následující občanskou válku a založili Sovětský svaz, první stabilní komunistický režim světa, který se později stal supervelmocí. Datum svržení vlády 25. října 1917 odpovídá juliánskému kalendáři platnému v Rusku, později zrušenému novou bolševickou vládou. Pro zbytek světa začaly události 7. listopadu 1917 podle gregoriánského kalendáře.
Vladimír Iljič Lenin – Vladimir Iljič Uljanov, (10. dubnajul./ 22. dubna 1870greg. Simbirsk, dnes Uljanovsk[1] – 21. ledna 1924 Gorki u Moskvy) který přijal přezdívku Lenin (Ле́нин), byl komunistický politik a revolucionář, filozof, vůdce bolševické strany, první předseda vlády sovětského Ruska (1917–1922) a posléze Sovětského svazu (1922–1924). Byl teoretikem leninismu, který definoval jako adaptaci marxismu v období imperialismu. Stál v čele Říjnové revoluce roku 1917 v Rusku, poté byl do roku 1923 de facto nejvyšším představitelem Sovětského svazu, za jehož zakladatele je všeobecně označován. Inicioval uznání porážky a stažení Ruska z první světové války brestlitevským mírem a vedl zemi do občanské války, která si vyžádala 7–12 milionů obětí, především z řad civilního obyvatelstva.
Duchy Moskvy – kolínská, ze Sovětského svazu. Prodávala se ve flakonu ve tvaru dědy Mráze nebo sněhuláka, ideální jako dar k Vánocům. Ovšem při oslavách VŘSR se nabízela limitovaná edice ve flakonu ve tvaru Kremlu )))
Kreml – označení pro ruské městské pevnosti, budované až do 18. století na území dnešního Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Jedná se obyčejně o nejdůležitější část města, obehnanou hradbou se střílnami a věžemi. Sídlo vlády Sovětského svazu – i nynějšího Ruska. Pro náš příběh je ale důležitý tvar Kremlu, toho moskevského, což je
Schůze Občanského výboru – byl Uliční výbor, pak Občanský výbor, pak Městský národní výbor a složky Národní Fronty a nad tím vším byl Městský výbor KSČ. Tedy KSČ byla hierarchicky nad Městským Národním výborem (kde teoreticky mohli zasedat i nestraníci)
KSČ – Komunistická Strana Československa. Více na www.totalita.cz
Pionýr – mládežnická volnočasová organizace, převzatá ze Sovětského svazu po roce 1948, aby nahradila vlastenecky a antitotalitně založené skautské hnutí – Junák. To se nedařilo, a tak v roce 1970 proběhl takzvaný sjednocovací proces dětského hnutí a všechny dětské organizace se sdružily do nové organizace s názvem Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže, která byla podřízená KSČ. (poslední poprava skauta Vladivoje Tomka byla uskutečněna roku 1968)
IPCHO– Nácvik používání individuálních prostředků protichemické ochrany (IPCHO) byl za komunistického režimu stěžejní součástí předmětu branná výchova a pravidelných branných cvičení na základních a středních školách. IPCHO zahrnovaly především plynovou masku a důmyslnou soustavu igelitových sáčků, které si měly děti v případě „imperialistického útoku“ chemickými zbraněmi navléci na končetiny. Plynové masky měly různé velikosti, děti byly proto každoročně speciálním měřítkem přeměřovány.
Leonid Brežněv – Leonid Iljič Brežněv (6. prosincejul./ 19. prosince 1906greg., Kamenskoje (Каменское), Ruské impérium – 10. listopadu 1982, Moskva) byl sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu (SSSR) v období let 1964–1982.
Sámoška– lidově samoobsluha. První samoobslužný obchod začal v ČSSR fungovat v roce 1955 v Praze v Husitské ulici. Do té doby se prodávalo pouze přes pult
Úplatek–
Andula – Anna Hradilková – aktivistka
Pražské matky –
Spartakiáda –
TUZEX – Bony (tuzexové poukázky, tuzexové koruny) byly poukázky, kterými se platilo zahraniční nebo luxusní zboží ve speciálních prodejnách Tuzex. Bony bylo možné oficiálně získat pouze při povinné výměně za valuty. Bony nebyly zpětně směnitelné a platily pouze na území ČSSR.
výjezdní doložka – znamenala vlastní povolení k vycestování do většiny států světa. Občané ČSSR museli před cestou do zahraničí požádat o její udělení. K písemné žádosti, která se podávala na oddělení Správy pasů a víz SNB, občané dokládali též doporučení zaměstnavatele, školy, vojenské správy nebo národního výboru. Zaměstnavatel před doporučením vyžadoval splnění několika dalších náležitostí a osobní pohovor na kádrovém oddělení. Škola podmiňovala doporučení pro vydání výjezdní doložky vyplněním podrobné žádosti, kde bylo nutné uvést cíl cesty, a kterou musel doporučit vedoucí učitel studijní skupiny, vedoucí učitel ročníku a předseda Socialistického svazu mládeže. K žádosti se přikládaly dvě fotografie, kolek v hodnotě 50 Kčs, cestovní pas, devizový příslib a výpis z rejstříku trestů. Zpracovávání žádosti o výjezdní doložku trvalo přibližně jeden měsíc. Během této doby neměl žadatel cestovní pas, takže nemohl cestovat ani do socialistických zemí.
uliční výbor – Výrazem uliční výbor byla míněna místní organizace KSČ, která byla v nomenklaturním zařazení určena k působení v určité ulici – mimo organizace nebo školy. Byla to skupina lidí, která dohlížela na chování obyvatel a udávala je vyšším orgánům za případnou kriminální nebo kontrarevoluční činnost. Uliční výbor občas také psal kádrové posudky na obyvatele příslušné ulice, zda jim bude umožněno např. studovat vysokou školu. Jeho členové se někdy pokoušeli využívat této funkce k osobnímu prospěchu nebo mstám.
Vládní nařízení o organizaci výkonných orgánů národních výborů č. 23/1954 Sb. užívalo pojem uliční výbor pro pomocné sbory občanů vedle sborů důvěrníků národního výboru, se kterými mají pracovat a rozvíjet národní výbory.
devizový příslib – Devizový příslib bylo písemné povolení čerpat devizové prostředky zahraničních měn nutné k výjezdu do nesocialistických zemí (včetně Jugoslávie) v socialistickém Československu. K vlastnímu vycestování do západních zemí toto však nestačilo (nutná podmínka, nikoliv dostačující), k vycestování muselo být navíc ještě vystaveno zvláštní úřední povolení zvané výjezdní doložka.
Zároveň to také byla jediná oficiální možnost výměny omezeného množství československých korun za cizí měnu. Výměnu peněz povolovala Státní banka československá. Průměrná čekací doba pro nestraníka byla v období normalizace i několik let. Devizový příslib byl udělován každý rok do konce března. Žádat o něj mohl každý, nespolehlivým osobám zpravidla nebyl přidělován.
Klamovka – restaurace v pražských Košířích, kde se v 70. a 80.letech minulého století scházeli disidenti
Košířská madona – kolorovaná fotografie, která visela v hospodě Na Klamovce a která se později stala symbolem disidentského časopisu Revolver Revue, jehož redaktoři byli štamgasty Klamovky.
Underground – v Československu v dobách normalizace byli za underground označováni umělci, kteří kvůli politickému pronásledování nemohli svobodně tvořit a šířit své dílo. Umělci tvořili buď bez publika a čtenářů (tzv. do šuplíku) nebo se museli spoléhat na ilegální šíření svých děl (knihy, jednotlivé básně, nahrávky…) formou samizdatu. Některá díla byla vydána v zahraničí, např. nahrávky skupiny The Plastic People of the Universe. V Československu začala díla vycházet legálně až po roce 1989.
Undergroundová hudební představení byla ztížena nebo zakázána. Hudební vystoupení neschválených (či přímo zakázaných) interpretů se konala buď na méně exponovaných místech, kde nebyla tolik na očích (např. ve vesnické hospodě), nebo v soukromých domech. Koncerty bývaly často maskovány jako soukromá oslava pro zvané (např. svatba I. M. Jirouse) nebo se konaly tajně. Důvodem utajování byla obava z perzekuce organizátorů, účinkujících a návštěvníků. Za pořádání a návštěvu undergroundových koncertů hrozilo bití, vyhození z práce či ze školy, vězení, vyvlastnění domu apod.
Příkladem undergroundového divadla je bytové divadlo Vlasty Chramostové (pro pár diváků, zpravidla disidentů, hrané i neherci). Byla tvořena také undergroundová poezie.
Mejla Hlavsa – Milan „Mejla“ Hlavsa (6. března 1951 Praha – 5. ledna 2001 Praha) byl český hudebník – baskytarista a zpěvák, spoluzakladatel skupiny The Plastic People of the Universe. Hrál i s dalšími skupinami, např. DG 307, Půlnoc, Garáž, Fiction.
Plastici – hudební skupina The Plastic People of the Universe – jedna z hlavních kapel československého disentu
Echt – hudební skupina
Garáž – hudební skupina
Psí vojáci – hudební skupina
Máničky – převážně mladí lidé, kteří si ze vzdoru proti režimní představě „slušného člověka“ odmítali stříhat vlasy
Revolver Revue – Revolver Revue je český čtvrtletně vydávaný kulturní časopis založený v roce 1985 pod názvem Jednou nohou. Od roku 1987 vychází pod svým současným jménem. Pod značkou časopisu jako Edice Revolver Revue vycházejí od roku 1988 také knihy.
Časopis založili příslušníci mladé generace undergroundu Viktor Karlík, Jáchym Topol a Ivan Lamper v jednom z center disentu 80. let 20. století, v bytě Němcových v Ječné ulici v Praze. Do časopisu přispívali také Václav Havel, Zbyněk Hejda, Vít Kremlička, Alexandr Vondra, Petr Placák, J. H. Krchovský. V 80. letech byl časopis distribuován ilegálně. Od roku 1995 vycházel deset let časopis Kritická Příloha Revolver Revue.
Vokno – disidentský časopis – Vokno byl český kulturní časopis, který vycházel v letech 1979–1995. V letech 1979–1989 bylo prvním undergroundovým samizdatovým periodikem. Spoluzakladatelem a nejvýkonnějším redaktorem byl František „Čuňas“ Stárek, signatář Charty 77. K založení tohoto kulturního časopisu došlo „na baráku“ v Nové Vísce, k zakladatelům patřili i Silvestra Chnápková či Jiří Němec. Poslední samizdatové, patnácté číslo Vokna redigoval Luděk Marks. Vokno bylo výzvou pro vznik druhého periodika Revolver Revue, v osmdesátých letech mezi těmito společenstvími proběhlo několik polemik, např. spor I. M. Jirouse s Mikolášem Chadimou nebo Egona Bondyho s Alexandrem Vondrou s účastí Ivana Lampera.
Po sametové revoluci Vokno vycházelo do roku 1995, šéfredaktorem byl Lubomír Drožď. V roce 1997 proběhl pokus o obnovení pod názvem Vokno 2000, z plánovaných pěti čísel vyšlo pouze jedno. Na Vokno navázal časopis Živel.
Petr Placák – (* 8. ledna 1964, Praha), je český spisovatel, textař, historik a publicista.Vyučil se mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Roku 1985 byl přijat na České vysoké učení technické, ale z politických důvodů mu bylo studium znemožněno. Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, publikoval v samizdatu, organizoval mnoho protikomunistických demonstrací, mimo jiné na pražském Škroupově náměstí v prosinci 1988.
V roce 1988 spolu s přáteli založil nezávislou iniciativu České děti a vydával její samizdatový zpravodaj Koruna. Zatímco mnohé jiné opoziční skupiny vybízely k umírněnosti a opatrnosti, on a jeho družina Českých dětí měli vyzývat k boji.
Žije v Praze. Od roku 2013 pracuje jako vědecký pracovník v Ústavu pro studium totalitních režimů. Je vedoucím projektů Opus bonum (2015–2017) a Analýza diskuze o dějinách v prostředí disentu (2017–2018).
Od srpna 2010 je majitelem a provozovatelem hospůdky U Budyho, která stojí na Libeňském ostrově v areálu místní zahrádkářské kolonie (46. základní organizace Českého zahrádkářského svazu) na páteřní cyklotrase A2.
České děti – Hnutí České děti byla opoziční politická iniciativa v socialistickém Československu, kterou lze charakterizovat jako „monarchisticko-anarchistické“ hnutí. Vzniklo na jaře 1988 a založili jej mladí lidé okolo Petra Placáka. Aktivně se podílelo na opozičním politickém dění, např. vydáním a distribucí letáků s výzvou k demonstraci na výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa (21. srpna 1988), či na organizaci manifestace v den výročí Všeobecné deklarace lidských práv.
Charta 77 byla neformální československá občanská iniciativa, která kritizovala „politickou i státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv, k jejichž dodržování se ČSSR zavázala při podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) v Helsinkách. Iniciativa působila v letech 1977 až 1992. Dokument (Charta 77) je pojmenován podle data z 1. ledna 1977. je současnými historiky[3][4] považována za jednu z nejvýznamnějších akcí odporu vůči předlistopadovému režimu v období normalizace po roce 1968. To je nicméně způsobeno tím, že v době jejího vzniku žádné další opoziční akce prakticky neexistovaly. Skutečný dopad Charty na dění v zemi byl omezen jednak tím, že počet signatářů Charty byl vzhledem k celkovému počtu obyvatel malý, jednak cenzurní blokádou komunistické strany. Podíl na mizivém povědomí obyvatelstva o dění kolem Charty mělo i vysoce intelektuálské prostředí, které se kolem Charty utvořilo.[5] Naděje na ovlivnění politické situace se tak vyplnily jen částečně, přestože Charta budila u části obyvatelstva určité sympatie.
Rány těla – Rány Těla je česká hudební skupina. V roce 1988 ji v Praze založili zpěvák a kytarista Hank J. Manchini (vlastním jménem Jindřich Hoch), kytarista Jakub Pelnář a baskytarista a bubeník v jedné osobě Karel Zeman. Později se přidal bubeník Lukáš Hraběta.[1] Časem kapelou prošlo několik dalších hudebníků (např. baskytarista Hadji), z nichž byl ale nejdůležitějším klávesista David Kabzan, který v kapele působí do současnosti. Z počátku měla na kapelu výrazný vliv tvorba skupiny The Velvet Underground, či post-punková scéna a seskupení jako Sonic Youth, Swans či Joy Division a později hlavně australsko-berlínská scéna (Crime and The City Solution a především The Birthday Party.[2]) Své první řadové album Polyester kapela vydala v roce 1996 (Indies).[3] Druhou desku s názvem Maybe It’s Fantasy (Drug Me Records) vydali roku 2018.[4] Jejich součásná tvorba je mimo jiné inspirována také soulem, trip-hopem, psychedelií a country hudbou.
První máj a prvomájový průvod
|
Nejvýznamnější svátek komunistického režimu. Státní propagandou byl označován za oslavu práce a dělnické třídy. První máj byl dnem pracovního klidu. V tento den byly ve všech městech a obcích organizovány masové prvomájové průvody, kterých se museli povinně účastnit žáci, studenti a pracující místních závodů. |
|
Prvomájové průvody Prvomájové průvody procházely městy a defilovaly před tribunou, ze které je sledovali představitelé KSČ, funkcionáři místní samosprávy, funkcionáři Národní fronty a Svazu československo-sovětského přátelství, SSM, armády, příslušníci Lidových milicí, velitelé sovětských vojsk, významní členové KSČ, partyzáni, antifašisté, komunističtí vězni nacistických koncentračních táborů a další režimu oddaní občané.
Cílem bylo demonstrovat sílu režimu a jeho jednotu s lidem (dělnické třídy, rolníků a pracující inteligence).
Co bylo v průvodu k vidění V čele průvodu byla nesena československá a sovětská vlajka, portréty Karla Marxe, Bedřicha Engelse, V. I. Lenina, Klementa Gottwalda (v 50. letech i J. V. Stalina) a portréty generálních tajemníků ÚV KSČ a ÚV KSSS.
Účastníci průvodu byli vybaveni střapatými mávátky, s nimiž zdravili přítomné na tribuně. Nosili rudé vlajky, balónky, obrázky mírových holubic a transparenty s nejrůznějšími hesly. V průvodu jely také alegorické vozy – nákladní auta, na jejichž korbách byly nainstalovány různé artefakty socialistických úspěchů.
Vše doprovázela radostná budovatelská hudba z místních tlampačů. |
Černobyl – V dubnu 1986 měla být před odstavením čtvrtého bloku černobylské jaderné elektrárny vyzkoušena funkce nového regulátoru magnetického pole rotoru. Cílem bylo též ověřit, zda bude turbogenerátor při setrvačném doběhu po rychlém uzavření přívodu páry do turbíny schopen ještě zhruba 40 sekund napájet čerpadla havarijního chlazení aktivní zóny reaktoru.
Dva výbuchy a požár
Řetězcem následných událostí došlo 26. dubna v 1:24 ke dvěma výbuchům. První výbuch odhodil a posunul horní betonovou desku reaktoru o váze 1000 tun. Ke druhé explozi došlo o 2 až 3 vteřiny později, její přesná příčina nebyla objasněna.
Část aktivní zóny reaktoru byla rozmetána, včetně paliva a hořícího grafitu, střešní část budovy reaktoru byla zničena. Na střeše turbínové haly a v prostorách reaktorové haly propukl požár. Ten byl lokalizován a o 3 hodiny později se zdál být uhašen. Po několika hodinách bohužel znovu vzplanul grafitový moderátor a přes veškeré úsilí se jej hasit nedařilo. Požár v podstatě samovolně dohasl až 14. května.
doporučujeme shlédnout pětidílnou minisérii z koprodukce společností HBO a Sky, která tuto událost rekonstruuje.
NDR -zkratka pro Německou Demokratickou Republiku, neboli Východní Něměcko, které bylo oproi Západnímu Německu komunistického zřízení.
Jugoška – Jugoslávie je označení pro společný stát jižních Slovanů na území jihovýchodní a střední Evropy na břehu Jaderského moře existující mezi lety 1918 a 1991, kdy začala válka v Jugoslávii a její rozpad. Součástí oficiálního názvu států byla „Jugoslávie“ v letech 1929–2003.
zlepšovací návrh – V zemích reálného socialismu bylo formálně propagováno tzv. zlepšovatelské hnutí, které bylo chápáno jako forma pracovní iniciativy zejm. dělníků a techniků. Problémem byla realizace výsledků zlepšovatelství, zlepšovacích návrhů.
Družba – hojně používaný výraz za socialismu. Soudruh, soudružka, družiti se. Mělo to znamenat cosi jako přátelství, ovšem na základě společného cíle – budování socialismu!
Cincau hijau– Cyclea barbata. Dezert, který se z této rostliny vyrábí, najdete na internetu pod názvem Green Grass Jelly
Johann Wolfgang Goethe – jeden z nejvýznamnějších německých básníků, dramatiků a prozaiků. Báseň citovaná v našem představení je překlad básně Gefunden, kterou napsal pod dojmem velkého citu ke své milence a posléze manželce Christiane Vulpius.
Samizdat – je způsob, jakým občanští aktivisté obcházejí cenzuru v represivních režimech. Jde o vydávání knih, časopisů a novin vlastním nákladem v ilegalitě. Samizdaty jsou rozšiřovány v malých nákladech, opisovány, původně v ruce, později na psacím stroji a na počítači a množeny dle techniky dané doby (průklepy, cyklostyl, kopírky).
Disidentský samizdat byl přítomen zejména v zemích východního bloku v době studené války, kde byl potlačován ze strany státní moci. Hojně využíván však byl či dosud je i v jiných částech světa.
John Bok – John Bok (* 24. října 1945 Pardubice) je český politický aktivista, signatář Charty 77 a spoluzakladatel Spolku Šalamoun, angažujícího se v případech podezření na chybné vyšetřování a rozhodování soudní moci. Doporučujeme přečíst si interview, který s ním pořídil Petr Placák pro časopis Babylon (16.10.2023) John Bok se také velmi angažoval ve věci našeho Davida, kdy u soudu vystupoval jako Davidův zmocněnec.
Čuňas – František „Čuňas“ Stárek (* 1. prosince 1952 Plzeň) je český publicista a historický badatel, bývalý šéfredaktor časopisu Vokno, disident, vězeň totality odsouzený na 5 let odnětí svobody; po roce 1989 zaměstnanec Bezpečnostní informační služby (BIS) a politik. Společně s MartinemVěchetem spoluzakladatel legendárního a nejstaršího rockového festivalu Trutnov (TrutnOFF) Open Air Festival, dnes konaný v Brně (TrutnOFF BrnoON).
Bartolomějská – hlavním sídlo StB byla budova v pražské Bartolomějské ulici (slangově tzv. kachlíkárna; dnes objekt využívá Policie ČR.
Pusinka – Petr Beran, sadistický vyšetřovatel STB. David na něj podal trestní oznámení. „Pražský městský soud po 26 letech definitivně potrestal bývalého příslušníka StB Petra Berana. Za zbití a šikanování odpůrce režimu Davida Kabzana v lednu 1989 dostal tříletou podmínku. Rozsudek je už pravomocný.“ Rozhlas.cz. 23.února 2015 https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/soud-potvrdil-triletou-podminku-byvalemu-prislusnikovi-stb-za-zbiti-disidenta_201502231407_mtaborska?_gl=1*fjfbt1*_ga*NTI3MDEwMTA4LjE2OTEzMTgwNDc.*_ga_NHXTP7RWNV*MTY5OTczNTA3NS4yNi4xLjE2OTk3MzY2NjcuMC4wLjA.&_ga=2.177608037.1914486856.1699731578-527010108.1691318047
Líbálek – Kamil Líbal, zapisovatel, podřízený Petra Berana. Též odsouzen ve výše zmíněném procesu.
Magor – Ivan Martin Jirous
Dan Blatný –
